Ahoj, vítám vás v novém roce 2022! Nejprve v krátkosti shrnu, jak proběhl můj rok 2021, protože pro mě byl v mnoha ohledech přelomový. V mém životě se událo hned několik věcí, které mě zase posunuly o kus dál. Za každou z nich jsem vděčná. Které události to byly a jaké změny přinese rok 2022? Více se dozvíte v celém článku.
Školu jsem pověsila na hřebík
Ano, slyšíte dobře, věčný student dostudoval. Jeden rok na soukromé škole mi úplně stačil k tomu, abych se ujistila, že vzdělání k životu nepotřebujete (tím prosím vás nemyslím maturitu, tu potřebujete). Vlastně jsem tohle tušila už na vejšce, ale tlaky ze všech stran (a to nejen v mé hlavě) mě přiměly vysokou dokončit. A taky přece nezahodím tři roky trápení jen tak bez výsledku, aspoň toho bakaláře dodělám. Soukromou grafickou jsem si dopřála, jakože za odměnu. Ale dopadlo to katastrofálně. Skoro přemýšlím, že se k tématu soukromého i státního školství rozepíšu víc. Rozhodně se rozepíšu víc, protože moje zkušenost s touto institucí by stála za zveřejnění.
V posledních měsících víc a přemýšlím, že jsem se měla na vysokou vykašlat. Ale nedokázala jsem to, přetrpěla jsem to a až s odstupem času vnímám, jak moc mi ubližovalo. Nejen mě, ale i mému nejbližšímu okolí. Opravdu nerozumím tomu, co se mi tenkrát honilo hlavou. Ale doporučuju se v takových chvílích zastavit, nadechnout se a zamyslet se, jestli je tohle to, co VY chcete (ne vaše okolí, rodiče, nebo partner). Pokud je odpověď ne, rovnou se otočte a odejděte. V mém případě šlo vyloženě o zdraví, ale stejně jsem se zasekla a jela dál.
Další změny
Další neuvěřitelný kousek se mi povedl v květnu. Jako další vykročení ze své komfortní zóny jsem odpověděla na na pracovní nabídku na facebookové stránce. Úplně náhodou jsem se ráno vzbudila, rozsvítila telefon a první informace, která na mě vyběhla, že do nakladatelství Grada hledají posilu do marketingového oddělení. Odepsala jsem jako první, byla sobota šest hodin ráno. A místo jsem dostala. Kromě skvělé práce jsem získala dva skvělé lidi, dvě úžasné ženy. Za to jsem ohromně vděčná.
Díky Gradě jsem se víc začala věnovat čtení. Mých pár historických kusů beletrie jsem postupně doplnila o novinky nejen z Grady, knihovna se mi tak rozrostla násobně. Manžel nadšený není, sám preferuje úspornější řešení – čtečku. Vynález je to fajn, ale vůni papírových knih nic nenahradí.
Díky knihám jsem se letos dostala několik společenských akcí. O besedě se spisovatelkou Alenou Mornštajnovou jsem sepsala samostatný článek: ODKAZ a přednášku Literární hysterie vychvaluju, kudy chodím. Když spojíte dějiny české literatury s humorem, platí stejná pravidla jako v Cimrmanových hrách, člověk musí být v obraze, aby vtípky pochopil: ODKAZ. Autorka besedy plánuje na jaro další hysterie, a my s Mončou budeme u toho!
Mimo světa literárního jsme měla možnost nahlédnout pod pokličku světa filmu. Zúčastnila jsem se natáčení několika zahraničních produkcí. A byl to mazec. Takové běžné natáčení totiž s sebou nese několik nepěkných věcí jako vstávání ve tři ráno, čekání v zimě a dešti a nekonečné Kovid testování, kdy se vám tyčkou hrabou až v mozku. Ale je to svět, který vás naprosto pohltí. Dokonce bych měla mít na letošní rok možnost být součástí několika dalších projektů, tak mi držte palce, ať to klapne. Jak se stát filmovou hvězdou se dočtete zde: ODKAZ.
Nové výzvy
Najednou byl konec prázdnin a já nastoupila do své úplně první práce. Krok, který jsme měla udělat už před (uf) třemi roky. Ale tak, každej jsme nějakej a já makám ostošest, abych ty roky prosezené ve školní lavici dohnala. S podporou mého muže zvládnu každou výzvu, kterou mi svět postaví před dveře. Opět jsem byla nucena vytáhnout hlavu z písku a za to jsem na sebe pyšná. #babysteps
S mužem jsme letos oslavili první výročí svatby. Dopřáli trochu toho luxusu a teplíčka v naší milované Dubaji. Opět jsme si dovolenou rozdělili na část strávenou v Atlantisu na umělém palmovém ostrově a zbylé dny jsme strávili v centru města. U moře a v teple jsem prostě nejšťastnější, pár dní na pláži a mně nic nechybí. Jak si tohle město vychutnat na sto procent chystám se teprve chystám sepsat. Článek, který už ale na blogu mám, pojednává o neopakovatelném zážitku EXPO 2020: ODKAZ.
Jak probíhaly svatební přípravy v šíleném roce 2020 a ještě k tomu úplně na poslední chvíli? A jak vypadá svatba v Řecku? Vše s láskou sepsané najdete zde: ODKAZ.
Nabušený prosinec
Poslední měsíc v roce 2021 byl plný zážitků. Skoro jako by se svět opět probouzel k životu. Dva večírky, jedna svatba, Dyzajn Market, procházka se svařákem a snídaně v Café Savoy. Nezapomenutelný.
Pak přišly Vánoce. Tyto svátky naprosto miluju a s mužem jsme je strávili v teple našeho obýváku, cpali se salátem a koukali na pohádky. Cukroví jsem letos pekla několik druhů, trable spojené s bezlepkovým pečením si můžete přečíst tady: ODKAZ.
Také jsem si potvrdila, že mám úžasný dar dávat lidem dárky. Vyloženě mě nebaví obdarovávat zbytečnostmi, které jsem na poslední chvíli ulovila kdesi v přeplněném obchoďáku. Vím, že to tak nevnímá každý, ale pokud vám na člověku záleží, není těžké vymyslet něco, co by ho skutečně potěšilo. Pár dní do Silvestra strašně rychle uteklo a oslavy nového roku započaly – u nás ve znamení soutěže o estetičtější chlebíčky, kterou jsem opět prohrála.
A co teď?
Teď tu sedím a přemýšlím, jaké plány a výzvy mě čekají. Jaké cíle bych chtěla tento rok zvládnout. Mám z toho všeho docela strach. Ale na moji obhajobu, já se bojím všeho. Na jedné straně obavy, na druhé ale radost a nadšení. Balanc.
Na velké cestování to v tomto roce nevypadá, což mě maličko mrzí. Ale nějaké menší cesty rozhodně vymyslím. A taky bych měla dohnat nějaké resty, rozhodně bych chtěla dopsat článek o New Yorku, který mi leží v rozepsaných dokumentech už nějaký ten měsíc. Také chystám několik kosmetických článků, protože na mě teď po Vánocích vyskakují reklamy na různé detoxy, očistné kúry a jiné nesmysly.
Určitě rozjedeme nové projekty s úžasnými lidmi. Přesně takové ambiciózní osobnosti ve svém okolí potřebuju. Protože sama bych umřela jako jemné bezvětří. Takže víc než mírné postrkování dopředu já vyloženě potřebuju. S manželem makáme na společném cíli, protože přešlapování na místě už stačilo. Čekají nás ohromné novinky a já se nemůžu dočkat, až to všechno oficiálně propukne.
Držte si klobouky, bude to jízda.
Pokud byste si chtěli přečíst o nevšedních cestovatelských zážitcích doporučuju tyto články:
► Článek o svatbě (část první) a Svatba na Santorini (část druhá)