Dva měsíce před odletem jsem se odhodlala a koupila letenky. Nejvýhodněji vycházely přes společnost Vueling. Jak to bývá u nízkonákladovek zvykem, podezřele výhodnou cenu doprovází menší zádrhely, např. bez doplatku máte nárok jen na malé příruční zavazadlo (40x20x30cm). Pokud tyto rozměry výrazně přesáhnete, připlatíte si nemálo Eur. Nesmí vás překvapit, že další prachy z vás budou tahat i za výběr sedadel. Pokud chcete po cestě koukat z okýnka, zaplaťte.
Po přistání jsme se zvládly celkem dobře zorientovat, narozdíl od našeho bloudění na hlaváku v Berlíně před dvěma lety. Na informacích jsme si vyzvedly naše Barcelona Card a vyrazily metrem k našemu ubytování.
PRO tip: Jestli se nebojíte angličtiny, rozhodně doporučuju kupovat letenky přímo u dané letecké společnosti. Skrz nákupu přes nejrůznější přeprodejce vás výlet mnohdy vyjde dráž, a může to skončit tak, že vás do letadla nepustí.
PRO tip dva: Pokud nejste svázáni datumem, kdy máte v práci dovolenou, je fajn sledovat různé portály, které sdílejí extra levné letenky. I tady je ale potřeba být ostražitý: nízká cena většinou znamená let v nekřesťanskou hodinu, nebo extrémně dlouhý (nebo naopak krátký) přestup.
Barcelona Card
Během příprav na naši cestu jsme hledaly různé možnosti, jak ušetřit. MHD ve Španělsku je pekelně drahé, teda aspoň na naše poměry. Jedna cesta autobusem vás vyjde v přepočtu na 60 Kč (2,40 Eur), metro na letiště dokonce 136 Kč (5,50 Eur). My jsme zvolily 72hodinovou Barcelona Card. Barcelona Card kromě veškeré městské dopravy v sobě zahrnuje i vstupy do ohromného množství atrakcí, které město nabízí (muzea, výstavy a jiné). Pokud na konkrétní místo nemáte vstup zdarma, rozhodně vás na pokladně potěší slevou.
Všechna místa, kterých se to týká, jsou dostupná na webových stránkách a k nákupu dostanete nabušenou brožuru se všemi potřebnými informacemi. Jo, a taky papírovou mapu. Barcelona Card si vyzvednete na všech turistických informacích.
PRO tip: Barcelona Card doporučuji koupit předem online. Vyjde vás tak ještě levněji, běžná cena je 48 Eur (online seženete za 43 Eur) .
Odložily jsme batohy a vyrazily objevovat krásy města. Od našeho ubytování jsme došly do přístavu, kde jsme se odměnily výbornou večeří. Středomoří – to úplně volá po rybách, mušlích, krevetách a jiných mořských potvorách. S Moný ale ani jedna nejsme milovnicí této kuchyně, a možná proto jsme zakotvily v irské restauraci. Pochutnaly jsme si na lasagních s hranolkama a indickém kari. Haha.
Další den ráno jsme posnídaly v Buenas Migas. Pokud budete mít možnost, rozhodně doporučuju se tady zastavit. Jejich výběr sladkých i slaných jídel je velký a vše vypadá báječně. S nacpanými pupky jsme se pěšky přesunuly k dominantě města, k přenádherné katedrále Sagrada Família.
Sagrada Família
Sagrada Família není jen kostel, je to architektonický skvost. Interiér stavby nápadně připomíná les, ohromné a vysoké sloupy zase kmeny, které se ve výšce rozvětvují, aby unesly zdobené stropy. Hned u vchodu vás pohltí neuvěřitelná hra se světly.
PRO tip: Lístky na Sagradu doporučuju koupit předem, hlavně, pokud se do Barcelony chystáte v turistické sezoně. Vstupenky si kupujete na konkrétní čas. Rozhodně se nebojte vlézt do kratší fronty, kde se vás zeptají, na kterou hodinu vstupenky máte a pustí vás dál. Ti, kteří lístky nemají, čekají dlouhé minuty na rozpáleném slunci a nemusí se daný den vůbec dostat dovnitř. Při vstupu probíhá kontrola jak na letištním terminálu, projdete rámem a batohy a kabelky rentgenem.
Cena vstupenek se pohybuje kolem: 26 Eur (36 Eur s věží), pro studenty vychází vstup na 24 Eur, pro seniory 21 Eur. Děti do 11 let mají vstupné zdarma.
Když jsem tu byla prvně, docela mě mrzelo, že nás kvůli špatnému počasí nepustili na věž. Tentokrát jsem se na věž dostala. Pokud vás ale neláká fronta na výtah, pohled na staveniště ze zasíťovaného průchodu a nekonečná cesta dolu po točitých schodech, návštěvu vyhlídky bych bez výčitek oželela.
Až opustíte placený prostor kolem Sagrady, doporučuji zabrousit k jezírku, odkud je pohled na velkolepou stavbu nejhezčí.
| Sagrada Família je jednou z nejoriginálnějších církevních staveb světa. Neotřelá budova se základnou o rozměrech 110 metrů a výškou 170 metrů (výška hlavní kopule včetně kříže) je zkrátka nepřehlédnutelnou dominantou městského panoramatu. Práce na svém životním díle začal Gaudí v roce 1883 a jeho původním snem bylo postavit největší svatyni křesťanství. Svou katedrálu plánoval osadit 18 věžemi, kde 12 mělo reprezentovat apoštoly, 4 evangelisty, jedna panu Marii a ta největší Ježíše Krista. (zdroj) |
Od Sagrady jsme dojely autobusem na náměstí Placa Catalunya plné obchodů a holubů. Když jsme zahlédy obrovský Primark, musely jsme se samozřejmě jít podívat. Uvnitř bylo mraky lidí a výběr dost mizivý. S pár poklady, které jsme tu ulovily, jsme vystály nekonečnou frontu na kasu.
La Rambla a strašidelné sekáče
Dál jsme pokračovaly světoznámým bulvárem La Rambla. Zabloudily jsme do vedlejších romatických uliček, kde jse pojedly vynikající pizzu (ano, opět velmi španělská kuchyně), a prošly pár strašidelných sekáčů, které nám Moný vytipovala – několik Flamingos Vintage Kilo, kde se platí za hmotnost oblečení, které si vyberete.
Tento typ nákupů je ekologický a levný, ale je potřeba si dávat pozor, co si berete do ruky. Některé kousky byly dost nechutně zmuchlané a nesmí vám vadit skvrny a dirky. Je možný takhle najít i poklady, ale na trpaslíky tu stejně nic neměli.
Z hlavní ulice La Rambla jsme se dostaly k velkému krytému tržišti Mercat de la Boqueria. Tady bylo na můj vkus až moc lidí na malém prostoru. Krom davů vás bude na každém kroku pronásledovat vůně ryb. Tu teda taky úplně nemusím. Nakonec jsme ukořistily drobné občerstvení z barevného baru a došly až ke Palau Guell. Na vstup jsme díky Barcelona Card dostaly slevu. Barák rozhodně stojí za návštěvu.
Cestou na pláž jsme se zastavily i na hřbitově s propracovanými plastikami Cementerio de Poblenou. Nadšená z tohoto nápadu jsme nebyla. Vtipný moment nastal, když postupně z busu všichni vystoupili a na jedné stanici vystoupil i řidič vozidla. Beze slova. Prostě vyšel ven a nás dvě trubky tam nechal sedět. Po procházce jsme skončily v mekáči, kde jsme si vzali večeři s sebou na pláž. Sangria (první španělská specialita) stejně chutná nejlépe po 16 nachozených kilometrech.
Casa Milà a Casa Batlló
Další den jsme začaly snídaní a výbornou kávou v Café Syra. Dojely jsme se pokochat domy Casa Batlló a Casa Milà. Na skok jsme se stavily v muzeum Egypta a pak jsme to směřovaly k Vítěznému oblouku pěšky. Autobus, na který jsme čekaly, jaksi vůbec na naší stanici nezastavil. Po cestě jsme objevily ulici s outlety různých značek, tu jsme samozřejmě taky musely projít.
U Vítězného oblouku potkáte velké množství turistů a taky spoustu bublin.
Kousek odtud se nachází muzeum čokolády Moseo del Chocolate. Jako vstupenku dostanete hořkou čokoládu, ale samotné muzeum je dost maličké a projdete ho celkem rychle.
Kam v Barceloně na piknik
Posezení se žrádlem na trávě v příjemném slunečném počasí je jednou z mých nejoblíbenějších aktivit. V Barceloně se nachází několik krásných parků, my vám s Moný můžeme rozhodně doporučit Parc de la Ciutadella. Park je natolik rozlehlý, že se vám jistě povede najít si místo na piknik nerušený samozvanými hudebníky nebo pochybnými prodejci. Od těch jsme se snažily vzdálit co nejdál.
Z parku jsme si to zamířili do Museo Picasso. Pěkně zpracované muzeu, které rozhodně stojí za návštěvu. Nenajdete zde sice ta nejznámější Picassova díla, ale jsou tu jeho velmi rané obrazy. Vůbec byste neřekli, že to namaloval právě on. Po kulturním zážitku jsme sebraly síly a nervy. Měly jsme ještě namířeno do parku Guell. Cesta autobusem je však nekonečná.
Pro tip: Návštěvu parku Guell doporučuji si nechat na dopoledne. Určite bude lepší počasí, potkáte méně davů a užijete si procházku mnohem víc než dvě uřícený trubky, který ten den nachodily opět 18 kilometrů. Taky klidně mžete vynechat vyhlídku Tři kříže. Nahoru vás nepustí a za košatými stromy toho moc vidět není. Z parku jsme se vydaly na pláž a večer ještě na zpívající fontánu.
Opalovací krém v povinné výbavě
Ráno jsme opustily ubytování a posnídaly v parku za náletu holubů. Občas jsme měla pocit, že to některý z nich nedobrzdí. Potom jsme se vydaly do Museo de Cienciés Naturals de Barcelona. Batohy jsme odložily do šaten a celé muzeum jsme prošly. Pak přišla moje nejoblíbenější část – odpoledne na pláži. Svítilo slunce, voda měla osvěžujících 16 stupňů a mně ani nenapadlo se pořádně namazat. Skončila jsem celá spálená.
Od popálenin prvního stupně mě zachránila Moný, která zavelela, že ještě musíme stihnout lanovku. Vyjely jsme na kopec k pevnosti Monjuic, pokochaly se výhledy na město a pěšky se vydaly dolu. Musím přiznat, že v téhle fázi, kdy se celý den táhnete s nákladem na zádech, který rozhodně neměl 5 kilo, jsem měla docela dost. Zážitků na každé cestě sbíráme co nejvíc, ale doporučuji se držet v rozumné míře.
Pro případ naprostého vyčerpání, když vám k cestě na MHD zbývá ještě strašně moc kilometrů, doporučuju mít v baťou repráček a v mobilu předplacené Spotify. A jestli chcete tipna konkrétní písničky, které vám pomohou přežít zoufalství, vedro a bolest nohou, tak doporučuju Rusted Root – Send Me On My Way.
Po celém dni na nohou jsme metrem dojely na naše další ubytování.
AirBnB ano, nebo ne?
Nevím, jestli jsme zvolily dobře. Bydlení u lidí doma sice vychází docela levně, nese to s sebou několik rizik a pár ale. Obvykle takto máte svůj soukromý pokojíček na přespání a zbytek bytu sdílíte s majitelem. Tentokrát jsme tři noci strávily u hostitelky Oleksandry kousek od stanice metra Poble Sec. Fotky na webu připomínaly realitu jen z rychlíku. Ačkoli to bylo na dochozí vzdálenost do přístavu a celkem čisté, za ty prachy to rozhodně nestálo.
Navíc paní byla víc než hlučná, noci prořvala do telefonu. Španělé neumějí mluvit v standardní hlasitosti, navíc mají stěny z papíru. Taky se mi podařilo ráno v koupelně natrefit na úplně cizí osobu. A páteční večer se samozřejmě nesl v duchu domácí párty.
Naše druhé ubytování byla ale ještě větší pecka. Možná ta úplně největší.
Protože jsme zvolily levnější variantu odletu, znamenalo to vstávání ve čtyři ráno. Proto jsme se na poslední noc přesunuly na ubytování tři stanice metra od terminálu 1. Už samotná čtvrť na nás nepůsobila vůbec dobře, a vlastní byt tomu dodal korunu. Hostitelka měla sice v popisu, že mluví kromě španělštiny i anglicky, na všechny zprávy reagovala jen španělsky. Její muž nám až na místě všechno překládal do angličtiny. Ale v pohodě, s tím jsme se vypořádaly.
Potom, co nám ukázali celý byt, odešli se slovy, že oni tady nebydlí a nazdar.
Náš pokoj byl malinký, hlavní světlo rozbité, takže nám tam svítila jen malá lampička. Celý prostor smrděl jako mokrý pes. Ačkoli proti domácím chlupáčům nic nemám, jejich odér vyloženě nemusím. Stálo mě to celý vzorek Versace Yellow Diamond, aby se tam vůbec dalo spát, aniž by člověk vrhnul.
Pečlivě čtěte recenze
Nechutný byl ale celý byt. V každém šuplíku se hromadily zbytky po předchozích nájemcích a na stěnách posedávala spousta komárů. Místnosti byly plné harampádí, nevkusu a pod televizí bylo vyskládáno několik žehliček na prádlo.
Moní šla prozkoumat dvorek, ten byl stejně odporný jako zbytek našeho apartmánu. Vykachličkovaný prostor zdobil vypuštěný plastový bazén a maringotka. Dominantou byl citronovník. Po sprše v ošklivé koupělně jsme si šly lehnout, přece jenom jsme budíky nastavily na 4:30. Jen co jsme zhasly pidi lampičku, začal kolem našich hlav létat komár. Já mám z těchle stvoření panickou hrůzu, a navíc bych se ráno probudila celá poštípaná. Bzučící hrozbu se nám zneškodnit nepodařilo, tak jsem opět ulehly ke spánku.
A najednou zvonek.
Třeba se jen někdo spletl, přece jenom zvonků je na domu několik. Jenže zvonění se opakovalo, a pak ještě jednou. Tak jsme rozsvítily a Moný se ujala vyšetřování, zatímco já se klepala strachy a sepisovala závěť. Nezapomeňte ale, že uchyláci nezvoněj.
Mezitím, co já jsem sprejovala komáry na chodbě, naši situaci Moný hrdinně vyřešila. Neuhodnete, kdo na nás zvonil. Pár, který měl zaplacené ubytování v maringotce umístěné na zahrádce našeho skvostného apartmánu. Musím říct, že jsem po všech těch zážitcích téměř celou noc nespala. Narozdíl od našeho komára, který bzučení vzdal a už jsme o něm neslyšely.
Pokud se i vy chystáte na svých cestách zvolit tento typ ubytování, čtěte recenze. Podle počtu udělených hvězdiček jsme měli spát v čistě vymalovaném Hiltonu, ale při bližším zkoumání souzním s jednou z recenzí, která zněla asi takto: V tomto ubytování je vhodné strávit 6-8 hodin, než vám poletí letadlo. Zůstat zde déle bych se ani neodvážil.
Navštívili jste Barcelonu i vy? Podělte se o své zážitky v komentářích!
Pokud byste si chtěli přečíst o nevšedních cestovatelských zážitcích, doporučuju tyto články:
► Článek o svatbě (část první) a Svatba na Santorini (část druhá)
