Berlín třikrát JINAK - Svět za zrcadlem

Berlín jsem navštívila celkem třikrát, dvakrát s mužem a jednou s mojí skvělou kamarádkou. Poprvé jsme jeli do Německa na Ingress akci v roce 2015 vysvětlující článek, co je to INGRESS zde, z toho mám vzpomínky na bolavé nohy a dlouhou cestu autem ráno tam a v noci zpět. Druhý zážitek je velmi podobný tomu prvnímu. Občas, když se kluci ponoří do hry, neberou ohled na nic. V Berlíně jsme tehdy strávili víkend a celou sobotu jsme se honili za portály a na drobné turistikování zbyl čas až v neděli. Došli jsme k hraničnímu přechodu mezi sovětským a americkým sektorem Checkpoint Charlie, prohlédli jsme si stojící zbytky Berlínské zdi a kousek si odnesli domu. Upozorňuji, že zcela legálně. ↓↓↓

Berlín s Moný

Už dávno DÁVNO jsme s mojí dlouholetou kamarádkou přemýšlely, že bychom vyrazily prozkoumat nějaké evropské centrum, ideálně student friendly a dostupné vlakem. Cestování vlakem je daleko pohodlnější než autobusem. Studentské jízdenky od Českých drah nás vyšly na 1023 korun (cesta tam 397 a cesta zpět 626). Kupovala jsem trasu Děčín – Berlín a zpět, neboť jsem měla celých svých 24 let vlaky po ČR zadarmo.

PROtip: S tímto typem mezinárodních jízdenek je nutné zacházet jako s letenkami: čím dřív je koupíte, tím levněji vás vyjdou.

Já jsem začala výlet už v Praze na hlavním nádraží, Moný nastoupila v Děčíně. Cesta byla dlouhá, zabavily jsme se plánováním našeho výletu. Monča byla vybavena papírovým průvodcem, já měla internet v telefonu (to se vždycky hodí). První zkoušky odolnosti vůči stresu na sebe nenechaly dlouho čekat. Z nádražní budovy Berlin Hauptbahnhof se stalo bludiště a nebylo možné se z něj dostat ven. Během našeho bloudění jsme narazily na automat na jízdenky. Koupily jsme 3denní Berlin Welcome Card (za 37e). Těsně před infarktem se nám povedlo se vymotat z prokleté nádražní budovy, abychom následně zjistily, že nejkratší cesta na Alexanderplatz je vlakem. Zhluboka jsem se nadechly a jaly se hledat nástupiště, odkud každých 5 minut jezdí U5 (aspoň jsme hned vyzkoušely naše předražené jízdenky). Procouraly jsme všechny přilehlé obchody, nejvíc času jsme samozřejmě strávily v třípatrovém Primarku.

Mahlsdorf stále Berlín?

Po dostatečném vyčerpání z nakupování přišla další výzva: najít naše ubytování. To vyžadovalo dávku dedukce, přesné plánování a aspoň trochu toho internetu (a taky Monču a screenshoty s adresou). Do části Mahlsdorf se jede strašně dlouho Ubahnem, přitom vyjedete z Berlína, a pěšky se do něj vrátíte. Domeček, ve kterém jsme měli pronajatý pokoj, jsme sice po chvíli nejistoty našly, ale nikdo ještě nebyl doma. Naštěstí zrovna přijížděla paní domácí, která ale neuměla slovo anglicky (a my slovo německy), ale rukama nohama jsme se domluvily. Zanedlouho dorazil i pán, se kterým se Monča přes booking.com domlouvala.

Ubytování jsme vybraly úplně dokonalé, nejdřív jsem byla mírně skeptická, když mi Moný navrhovala, že si pronajmeme pokojík u někoho doma. Ale bydleli jsme v krásném prostředí na úplném, ale úplném okraji Berlína, u postaršího páru. Měli jsme v 1. patře k dispozici koupelnu, minikuchyňku s konvicí a dole v přízemí byla ohromná kuchyň, kde na nás ráno čekala snídaně.

Po veškerých nezbytných přípravách a úpravách jsme hned ráno vyrazily objevovat Berlín. Po nekonečné cestě Ubahnem jsme dorazily na Friedrichstrase, prošly a očuchaly Lush prodejnu a pěšky jsme se vydaly ke Braniborské bráně. Dále jsme se vypravili k židovskému památníku, prošli se k budově Říšského sněmu a na oběd skočily do Mall of Berlin. Pěšky jsme došly k Oberbaumbrucke (dvoupatrový most přes berlínskou řeku Sprévu) a prošly East Side Gallery.

Pamětní kostel císaře Viléma

Na tohle místo jsme se dostaly omylem, hledaly jsme pobočku Primarku, kde by měly šortky, které jsem nutně potřebovala. Úspěšně jsme podpořily německou ekonomiku, doplnily hadry a dárky. Na dohled od obchodu stála ruina kostela, kterou jsme se rozhodly prozkoumat. To místo ale od první chvíle nehrálo, před kostelem stojí mohutná plastová bariéra a na schodech jsou vypsána jména, mezi nimi i jedno české. Hned jsem vytáhla Google a dost mě zamrazilo. Zde se v prosinci 2016 odehrál teroristický útok, kdy atentátník najel do lidí na vánočním trhu. Zahynulo 12 osob, dalších 48 bylo zraněno. Více informací na webu ČT a IDNES.

S pochmurnou náladou jsme sedly na Ubahn – dojely ke krásnému zámku Charlottenburg, vyfotily selfie na Instagram a zamířily dom.

Berlínská muzea

Další den jsme se vzbudily do zataženého a šedivého počasí. Ale to nás neodradilo, plán B na jsme měly připraven – berlínská muzea. Při sobotní cestě vlakem bylo potřeba jemně improvizovat. Vlak zastavil, začalo hlášení v němčině, lidé se zvedli a vylezli ven. Ještě před tím, než se vlak rozjel směrem zpět jsme vylezly a přestoupily. Uf.

Na berlínském Muzejním ostrově se nachází celkem 5 muzeí:

Staré muzeum (Altes Museum)
Nové muzeum (Neues Museum)
Pergamonské muzeum (Pergamon Museum)
Stará národní galerie (Alte nationalgalerie)
Bodeho muzeum (Bode-Museum)

Vstupenka do všech pěti pro studenty vyšla na 9 euro. Během jednoho dne jsme zvládly projít čtyři. Začali jsme v Altes muzeu, poté prolezly Neues muzeum, pokračovaly Národní galerií pak byla odhlasována pauza na oběd.

V rámci úspor (a toho, že máme kila jídla „doma“) jsme se rozhodly, že si sedneme do nějaké pěkné kavárny, dáme si kafe a něco drobného, než budeme pokračovat v naší cestě za vzděláním. Řekly jsme si, že podpoříme nějakou místní kavárnu, tak jsme náhodně do jedné vlezly. Chyba. Neseděly jsme tam sice úplně samy, ale to byl asi jen marketingový trik, jak nalákat nějaké hosty dovnitř. Objednaly jsme si kafe a palačinku, vše proběhlo v pohodě, i hudbu nám k tomu pustili. Bohužel se mi zpětně nepodařilo dohledat název kavárny ani přesnou polohu.

Jeden moment mě ale zarazil, slečně za barem asi došlo těsto na ty objednané palačinky – tak přinesla ohromný plastový kýbl, který vypadal jako odpadkový koš z Ikei, a na míchání použila ohromnou vrtačku. A začala míchat, ale tak, aby bylo z celé místnosti vidět co dělá, jak to dělá a hlavně čím to dělá. Výbava vypadla jako pro velkovýrobu v závodní jídelně, a slečna to mohla vytvářet někde v zákulisí. Ale tak co, otrávené to nebylo. Odpoledne jsme skončily v Pergamon muzeu. Kulturně zcela vyčerpány jsme zahájily ústup zpět na ubytování.

Poslední den ráno jsme se rozloučili s našimi milými hostiteli, sbalily veškeré nákupy a jednu ohromnou tašku, která po celý nás pobyt sloužila jako popelnice, a naposledy jsme vyjely směr centrum. Tentokrát jsme se opět vydaly po stopách Berlínské zdi – k památníku Berlínské zdi, kde se nachází pamětní a vzdělávací centrum v Bernauerstrasse. Jsou zde úseky původní zdi a strážní věže.

Follow my blog with Bloglovin

Problém nastal později odpoledne, když jsme se chtěly někde ohřát. V neděli je v Německu úplně všechno zavřené, usadily jsme se ve Starbucks – jediné otevřené kavárně široko daleko.

Pak přišlo obávané bludiště – hlavní nádraží, takticky jsme přišly s dostatečnou časovou rezervou, kdybychom nemohly najít naše nástupiště. Ale vše jsme zvládly, procpaly se přecpaným vlakem, našly poslední dvě volná místa a jely domů.

Sečteno a podrtženo