Cesta k CESTOVÁNÍ - Svět za zrcadlem

V prosinci roku 2013 se zrodila masově multiplayerová online hra Ingress. A tato hra pohltila část světa (a ty o ni slyšíš poprvé, huh?) včetně mého muže. V podstatě jde o to, že jsou dvě znepřátelené frakce, které proti sobě bojují ve virtuálním světě. Na jedné straně stojí zelení tzv. Enlightened, na druhé Resistance – modří. Každý hráč má na svém telefonu scanner, google mapu s portály. Portálem v tomto případě nejsou jen ohromné dveře, ale portál označuje důležité místo, historickou budovu, sochu nebo třeba pomník. Tyto portály je potřeba obsadit vaším týmem, přebarvit na zelenou/modrou barvu a pomocí propojení 3 portálů vytvořit trojúhelníkové pole. Za každé pole jsou body pro vaši stranu. Jak z mého popisu vyplývá, tato hra přímo propojuje realitu s fikcí, odborně se to nazývá augmented reality. Pokud chcete konkrétní portál převést na vaši stranu (dát mu zelenou/modrou barvu), je nutné u něj fyzicky stát.

Pro podrobnější vysvětlení, co je to Ingress, princip hry a příběh, vás odkážu na:

článek na české wikipedii
české stránky o hře Ingress
oficiální stránky v anglickém jazyce

A teď se dostaneme k tomu, jak může být hra na telefonu spojena s cestováním?

Tvůrci Ingressu totiž vynalezli, mimo bežné hry v místě vašeho bydliště, tzv. ANOMÁLKY. Slovo anomálka vychází z anglického výrazu anomaly – v překladu odchýlení, odchylka či nepravidelnost. Tato tři synonyma podle mě dostatečně vystihují její význam:

ve zvolený den (nejčastěji v sobotu) se hra samotná ale i hráči „odchýlí“ od běžného pobíhání po svých nejbližších portálech a vyrazí do města, kde se tato anomálka koná. A to v 99 % případů znamená vyjet za hranice. Místa a data jsou oznamována týdny dopředu a vždy se nejprve bojuje v Asii, poté v Evropě a nakonec v Americe, na každém montinentu jsou vybrána 3 města. Na začátku se na tyto události sjížděli jen opravdoví nadšenci (mého muže nevyjímaje). Později počty hráčů přesahovaly tisíce. Jen z Prahy vyjíždělo pravidelně několik týmů, další z Liberce, z Brna a jiných měst, do Krakowa se vypravoval i autobus.

Před akcí bylo nezbytné se registrovat na oficiálních stránkách, zajistit si dopravu, ubytování a místní SIM kartu s internetem. Po online registraci jsou lidé rozdělení do týmů, každý tým má svého team leadera, počeštěno na náčelníka. No a mě se tak stalo, že jsem začala randit s jedním z těch hlavních pražských náčelníků. Na svoji úplně první anomálku si vzpomínám docela živě. Probíhala v Bratislavě, kam jsme jeli s mužem ten den ráno autem. Při registraci se mi muž ztratil (a já nerada cizí prostředí plné cizích lidí), viděla jsem ho až během hry, kdy se plně vžil do děje a promluvil na mě až po posledním kole, kdy už bylo jasné, že jsme prohráli. To nezmiňuji, jak hroznej jsem měla telefon a nepřesnou měla GPS polohu (přesná poloha je pro hraní nezbytná), jak děsně nás tahal rychlým tempem z kopce a do kopce a jak jsem byla frustrovaná, že nikdo z našeho týmu nepoznal, že jsme přijeli jako pár a patříme k sobě. Ale o tom jindy. S odstupem doby to chápu více, teamleader má na uchu vysílačku, kde mu koordinator zadává úkoly, střídá angličtinu a čestinu, v ruce má mapu, a musí se velmi rychle rozhodovat, jak postupovat a jaké rozkazy vydat týmu. A na princeznu Káťu už není prostor.

Díky Ingressu jsem poznala kus světa. Jmenovitě třeba: Bratislava, Miláno, Lucern, Vídeň, Drážďany, Berlín, Hamburg, Moskva, Budapešť, Nashville, Ljubljana, Marseille, Erfurt, Barcelona, Varšava, Krakow a Kaunas.

Bohužel, tento náš koníček utrpěl dvě smrtící rány, krom korony ho položil nový a líbivější vzhled aplikace, která vlastně doteď pořádně nefunguje a žere ohromné množství dat a baterky.

Na závěr bych dodala, že ne všechno naše cestování bylo za Ingressem. Občas jsme jeli do zahraničí do divadla, na válendo k moři nebo objevovat svět.