Rok s KOVIDEM - Svět za zrcadlem

Je tomu už rok, co jsme střídavě zavření doma s občasnýma přestávkama na nádech. Co mi tato doba vzala? Jednoznačně iluze, iluze o světě, o chování lidí a o nepřeberném množství hlupáků. Lidi jsou neskutečně sobecký, nezodpovědný a bezohledný. Také jsme si názorně ukázali, že zakázat je možný kde co, nesmíte bezdůvodně překračovat hranice okresů, nekoupíte si ponožky a bez respirátorů vás nepustí ani na nákup potravin. Je vůbec možné teď vidět svět v jiných barvách než v odstínech šedi? Snažila jsem najít a sepsat i pár pozitivních (na to slovo pozor) změn.

Procházky

Díky momentální situaci jsem začala objevovat přírodu ve svém okolí. Příroda v Praze? zatvářili se všichni zatvrzelí antiPražáci v mé sociální bublině. Ano, příroda. Pokud nebydlíte přímo na Staromáku, máme v hlavním městě i trochu té zeleně. Dostatek na to, aby se Káťa čas od času na svých průzkumných výpravách ztratila a po kopcích mezi Chuchlí a Barrandovem lovila wifi signál. Na příjemnou procházku se mohu vydat hned dvěma směry – do Chuchelského háje, nebo do Prokopského údolí.

Více mám zatím prochozený směr Chuchle. Za hlavní silnicí a bezdomoveckým doupětem je vlez do lesoparku. Lze se vydat různými směry, naleznete zde několik dětských hřišť a dokonce drobnou zoologickou zahradu. Jedná se o lesní zvířátka, moje favoritky jsou lišky a když budete mít šteští, zahlédnete i rysa.

Vaření

Ano, i na mě došlo. Nejsem úplný fanda vyvařování, typické české kuchyně ani těžkých jídel. Ale vařím, především jídla lehká, snadno stravitelná a také bezlepková, a trávím tím podstatně více času (aby to jako nevypadalo, že jsem před pandemií nesáhla ani na hrnec). Snažím se dopředu promyslet, co budu kuchtit a podle toho nakoupíme potraviny. Jednou za čtrnáct dní jezdíme do Tesca, pro pečivo a drobnosti doběhnu do Billy, nebo do Alberta. Daleko víc dbáme na to, co máme v lednici, abychom se vyvarovali vyhazování zkaženého nebo prošlého jídla. Práci v kuchyni si usnadňuji řadou vychytávek: manželem, který uklidí nádobí z myčky, rýžovarem, a v poslední době jsme si oblíbili vařič vajec. Ach ty moderní technologie.

Kde beru inspiraci?

miluju recepty od Kačí z blogu My Cooking Diary, v budoucnu určitě plánuji pořídit i její kuchařky, ale zatím kouzlím podle webových stránek
dále tu mám vypsané klasické receptové stránky recepty.cz, vareni.cz, anebo primafresh.cz
a nakonec stránka, která nesmí chybět: Kuchařka pro dceru

Stránky, z kterých čerpám inspiraci, budu pravidelně aktualizovat.

Kromě toho, že vařím pravidelně, se snažím vařit zdravě. Recepty si hledám v neděli večer, abych měla plán na celý týden. Problém je, že nejsme ani jeden s manželem zvyklí jíst zeleninu, ani na ovoce nás neužije. Ke každému jídlu se teď pokouším připravit zeleninovou oblohu. Začínám zlehka okurkou a rajčetem, ale postupně přejdu k těžším kalibrům. Také nenápadně zařazuji zeleninu do hlavních jídel a hledám recepty na zajímavé saláty (aby mi to muž nehodil na hlavu). Chtěla bych se více pustit do polévek, protože hlavně v čase večeře přichází otázka: a co si mám teda vlastně dát? Většinou skončíme u pečiva, což bych ale chtěla redukovat.

Změna

Dostala jsem prostor na životní změnu. A nejen prostor, ale i odvahu. Musela jsem sama před sebou přiznat, že jsem pro sebe zvolila naprosto nevhodnou budoucnost a strašnou vejšku. K procitnutí jsem ale dospěla až v zimním semestru třetího ročníku, v tomto momentě bylo nejjdnoduší řešení utéct bez boje. Ale to by nebyla Káťa, ta se nevzdává: našla jsem si rozptýlení a nový cíl, prokousat se tak k ničemnému (a zbytečnému) titulu bakalář se najednou zdálo snažší. Rozhodla jsem se pro novou školu, a celý můj svět začal nabírat úplně jiný rozměr. Bakalářku jsem dopsala, odevzdala, obhájila a státnice dala na jedničku. Vrátila jsem se k malování. A uvědomila jsem si, že jsem svoji vášeň nikdy neměla opustit a snažit se naplnit očekávání okolí. Nestojí to za to, je to váš život a nikdo nemá právo dospělému člověku podsouvat, co by měl v životě dělat. Žila jsem život, který napovrch vypadal ideálně, ale cítila jsem se v něm hrozně nešťastná. No a v jednom okamžiku se to zlomilo.

Stálo mě to hodně přemáhání, hodně sil a spousty zklamaných obličejů. Našli se i tací, kteří se mě snažili přesvědčovat, že dělám strašnou chybu. Ale ne, poprvé jsem se k něčemu rozhodla sama bez ohledu na okolí, jako svéprávná dospělá osoba jsem cítila až ve 23 letech. Hrozný.

Dezertík z úvodní fotky je z kavárny Černá Madona ♥