Romantika v ŘÍMĚ? - Svět za zrcadlem

To by nebyla naše cesta, kdyby se hned na začátku něco nepokazilo. Většinou to bývá zpožděný let, tentokrát se nám zkomplikovala fáze UBYTOVÁNÍ. Přes Booking.com jsme měli zarezervovaný pokoj kousek od centra, jenže jsme asi museli přehlédnout nějakou vstupní recepci, kde bychom dostali klíče. Pokusili jsme se dovolat paní majitelce na číslo uvedené v rezervačním formuláři, ale nikdo nám mobil nezvedal. Nebyl čas ztrácet čas a i s kufrem a batohama jsme vyrazili na prohlídku města. Manžel tu už několikrát byl, město má prochozené a bez map jsme se vydali směrem ke Koloseu. Musím přiznat, že prvotní dojem z romatického města nebyl úplně dokonalý. Jako bonus tu na každém rohu čeká prodejce, který vám dle denní doby a počasí vnucuje buď selfie tyčky, nebo pláštěnky či deštníky. Pokud tyto existence postávají blízko turistického místa, rozšíří sortiment o předražené magnetky a pohledy.

O jeden náš společný kufr jsme se střídali. Došli jsme ke Koloseu, což je krásná a fotogenická stavba. Je ale nutné se procpat značným množstvím lidí a obloukem se vyhnout našim oblíbeným prodejcům.

PRO tip: Když procházíte kolem Fora Romana, rozhodně si dávejte pozor na veselé římany v oblečku. Jsou velmi přítulní a vlezlí, hrozně se s vámi chtějí vyfotit a vy pak máte za fotku zaplatit.

Uličkami jsme se propletli zpátky k ubytování, doufaje, že nás někdo pustí dovnitř, na spaní venku nebylo vhodné počasí. Naštěstí jsme narazili na malou improvizovanou recepci o patro výš, než bylo uvedeno v rezervaci. Po útoku na sámošku jsme vyrazili na místo obsypané turisty a hlídané ozbrojenými vojáky – Fontana di Trevi.

Další den jsme se vydali do státu ve státě, do Vatikánu. Ani zde nechyběli pochybní prodejci – tentokrát lidem vnucovali růžence, fotky s papežovým autogramem a svěcenou vodu. Na Svatopetrském náměstí nás překvapila nekonečná fronta na vstup do Baziliky svatého Petra. Vstup do baziliky je zdarma, platí se akorát výstup na kopuli. Návštěva tohoto kouzelného místa by se dala zvládnout i bez hlavy na hlavě, ale to vyžaduje disciplínu a brzké vstávání. V internetovém průvodci jsem se dočetla, že mezi 7. – 8. h projde člověk bez zbytečného čekání. Vám nezbývá než to vyzkoušet.

Pokud vás neděsí výšky nebo značné množství schodů, doporučuji se vydat na vrcholek kopule. Odtud si užijete nádherný výhled na celé náměstí a na panoráma Říma. Výstup se dělí na dvě části, do první je možné vyjet výtahem (nebo zvolit schody), druhá část výstupu už jen pouze po vlastních a je potřeba zdolat 320 schodů.

Cenově to vychází takto:

vstup do baziliky je zdarma
vstup do kopule s výtahem stojí 10 eur
vstup po schodech vychází na 8 euro

Je potřeba mít na paměti, že vstupujete do posvátných míst a je nutné být vhodně obléknout, mít zakrytá kolena a ramena.

Počasí nám tento den vyšlo úplně krásné – vydali jsme se dále na průzkum místních pizzerií. Co jiného v Itálii ochutnat než právě pizzu? Náš den jsme zakončili prohlídkou Kolosea.

obyčejný vstup stojí 16 eur
studentský vstup je výrazně zlevněný, vychází na 2 eura (je nutné předložit ISIC)
vstupenka platí 24 h a zahrnuje vstup do Kolosea a do Fora Romana

Jelikož lístek platí 24h, rozhodli jsme se návtěvu rozsáhlého Fora Romana nechat na další den dopoledne. Což se ukázalo jako chyba. Ráno jsme totiž vstali do deštivého a chladného počasí. I tak jsme se ale odhodlali vylézt vybaveni deštníky a bundami. Výhodou bylo, že jsme měli prohlídku úplně sami pro sebe. Za statečnost a odhadlání jsme se po cestě na hotel stavili na další ochutnávku pravé italské pizzy. Odpoledne, když se počasí umoudřilo (respektive přestalo lejt), jsme se vydali na romantickou procházku kolem Fontány di Trevi, narazili jsme na cukrárnu, kde prodavali několik druhů zmrzlin, nepřeberné množství a druhů pralinek, ale hlavně tam měli stěnu, po které tekla čkoláda. OMG.

Naši výpravu jsme zakončili na Španělských schodech, v době, kdy se na nich dalo posedět a popít (to od jejich náročného vyčištění již není povolené). Čeština byla slyšet na každém rohu. Vylezli jsme, pohodlně jsme se usadili a hle, kousek za mnou stály dvě malé opuštěné lahvičky Aperolu (ještě zabalené v papírovém trojbalení, někdo jednu vyndal a zbytek baleni zanechal na tomto nenápadném místě za sloupkem). Takticky jsme hlídali, zda se pro ně někdo nenatáhne, přeci jenom nás okolo tohoto sloupku sedělo více. A když všichni potenciální vlastníci zmizeli, vrhli jsme se na celé to zapomenuté balení. Abychom nevypadali podezřele, i s „lupem“ jsme se odebrali o pár schodů výš. Pití to nebylo špatné a navíc bylo zadarmo. #rome #storytime

Poslední den ráno jsme se vzbudili, viděli jsme (z toho usuzuji, že Aperol nebyl otrávený) a vyrazili jsme šíleným rozklepaným městským autobusem do parku na vyhlídku, odtud jsme sešli k Andělskému hradu, prošli se tržištěm – takovým milým venkovním vetešnictvím a zamířili opět do středu starého impéria, do Fora Romana. Samozřejmě nechyběla zastávka na pizzu a na závěr jsem se (zase s deštníkama) vyškrábali k soše kapitolské vlčice, je to fakt ohromná a nepřehlédnutelná monumentální socha. Není.

O cestě (2018)

Letěli jsme společností Ryanair z Prahy (PRG) do Rome Ciampino (CIA), let trval necelé dvě hodiny. Z letiště do centra je nejjednodušší se dopravit autobusem. Trasu jezdí několik různých linek, cena se pohybuje kolem 6 euro za jednosměrnou jízdenku, 8 euro za zpáteční. Ubytování vždy hledáme přes booking.com a tentokrát jsme zvolili Premier Cavour, které se nachází 5 minut chůze od Termini railway station (vlakového i autobusového nádraží).