Ne, nenechte se zmýlit, dovolenkovat se mi letos zatím stále nepodařilo. Pokud ovšem nepočítám cestu autobusem do Jablonného.
Po třech týdnech mi přijel muž z pracovní cesty. A to mi před odjezdem tvrdil, že tam jede na čtrnáct dní. Pak kdo v téhle rodině neumí počítat. Ale je zpátky, živý a zdravý. Vrátil se do perfektně naklizeného bytu, kde všechny jeho milované rostliny přežily moji péči. Jen jedna, asi z hlubokého zármutku, shodila všechny zelené listy. Hérečka.
A kam že ses to vydal, miláčku?
Rwanda, drobný stát v centrální Africe, s počtem obyvatel o něco málo větším než Česká republika (zhruba 12,8 milionu). Úředním jazykem je zde angličtina, ale rozšířená je francouzština i rwandština. Do historie se tato nenápadná země zapsala ale velmi negativně. Dlouhodobé spory mezi dvěma zde žijícími kmeny vyvrcholily v roce 1994 masovým vražděním. Početně silnější Hutové po tisících zabíjeli své sousedy, známé i naprosto cizí příslušníky kmene Tutsiú. Jedna z novodobých genocid netrvala ani čtyři měsíce a zahynulo při ní přes milion lidí, masové hroby a další oběti jsou nalézány dodnes.
Hned po příjezdu jsme si s manželem museli pustit dvouhodinový dokument o těchto zvěrstvech s autentickými záběry a rozhovory s názvem Ghosts of Rwanda. Tomu říkám romantické přivítání, prý abych byla v obraze. Kromě tohoto zpracování existuje ještě film Hotel Rwanda (ČSFD), který asi úplně vidět nemusím. Pro Vás, které tato problematika zaujala, přidávám pár odkazů pro pozdější prozkoumání Genocide Archive Rwanda.
Dnes se Rwanda řadí mezi vyspělejší a politicky stabilnější africké státy. Mnoho zahraničních zdrojů ale upozorňuje na fakt, že klid mezi znesvářenými kmeny nemusí vydržet věčně.
Rwanda
Do hlavního města Kigali se dostanete letecky, jako nejideálnější spojení se jeví PRG – AMS a navazující AMS – KGL. Cesta trvá celkem asi 12 hodin. Pro vstup do země potřebujete vízum za dolary, absolvovat jejich PCR test taky za dolary a doklad o tom, že máte zařízené ubytování. Tento papír se nakonec projevil jako velmi užitečný. Bohužel v momentě, kdy tam muž dorazil, už platil zákaz vycházení od 18h. Netrvalo dlouho a celou zemi postihl úplný lockdown, který trval 2 týdny a skončil den před jeho odletem zpět domů. Tomu říkám načasování. Během jediné neděle bez restrikcí stihl dokonce pokoupit i nějaké suvenýry.
Ano, těmito strašidelnými ptáky se rozhodl zvelebit naši domácnost. Nemám nic proti umění, ale jde z nich strach. Vyřezávaný kelímek a (né úplně přesná) zeměkoule už své místo v našem obýváku mají. Začínám pociťovat, že se mi nikdy nepodaří vytvořit čistě minimalistickou domácnost.
I moje maličkost si zasloužila malý dáreček.
V průběhu celostátního lockdownu se jeden sobotní den pánové (můj muž a dva kolegové) vzepřeli a převlečeni za turisty se vydali pěšky ke Kigali Genocide Memorial. Toto centrum věnované obětem neskutečného násilí dokumentuje, jak bezmyšlenkovité vyhlazování kmene Tutsiú probíhalo, co mu předcházelo a jak přeživší odpouštějí a vyrovnávají se s osudy svých blízkých.
U památníku nakoupil Aleš pohledy, které zatím nikomu nedorazily.
Má Rwanda turistům co nabídnout?
Rozhodně ano!
Pokud se sem vydáme za normálnějších a příznivějších okolností, rozhodně bych se ráda podívala na safari. Jedním z mých dětských snů bylo vidět divoké kočkovité šelmy v jejich přirozeném prostředí. Další ze zážitků, na který lákají internetoví průvodci, je rozhodně výprava za gorilami, kdy se v malé skupině můžete vydat doslova na dosah těmto majestátním zvířatům. Přímo v národním parku Volcanoes se nacházejí ohrožené gorily horské. Levná tahle sranda rozhodně není, vstupenka pro jednoho vychází na 1500 dolarů.
Pokud byste si chtěli přečíst některý z mých dalších článků, doporučuju tyto:
► Článek o svatbě (část první) a Svatba na Santorini (část druhá)
